Asi každej z nás se někdy cítil tak nějak pod psa. Dny, kdy slunce svítí jen pro ostatní a vy máte pocit, že se propadáte někam do hluboké tmy. Víte, o čem mluvím, že jo? A co když vám řeknu, že existuje taková malá berlička, která vám může pomoct se z toho vyhrabat? Neříkám, že je to zázračný lék, ale… pojďme se na to podívat.
Tři věty, které mi změnily pohled na život (a pomohly s depresí)
Víte, jeden profesor psychologie kdysi tvrdil, že vděčnost je opakem deprese. Já jsem se mu smála. Vážně? Jakože lidi s depresí jsou prostě jen nevděčníci? To mi přišlo jako pěkná blbost. Deprese je nemoc, sakra. Ne nedostatek vděku. Ale pak jsem se nechala ukecat a zkusila jsem něco jinýho. A víte co? Možná na tom něco bude…
Projekt „Tři věty“
Dostala jsem za úkol každej večer, než usnu, napsat si tři věci, za který jsem ten den vděčná. Tři jednoduchý věty. Třeba: „Jsem vděčná za to, že…“ nebo „Mám radost, že…“. Mohlo to bejt cokoliv. Že jsem si dala dobrou kávu, že se mi povedlo ráno vstát z postele, nebo prostě jen to, že jsem přežila. Jen jedno pravidlo: nic nesrovnávat s ostatníma. Žádný „Jsem ráda, že mám čistou vodu, když tolik lidí ji nemá.“ To ne. Mělo to bejt o mně a o tom, co já oceňuju. Nic nucenýho, jen si prostě uvědomit ty malý radosti.
Po měsíci se stalo něco zvláštního. Začala jsem si těch pozitivních věcí všímat automaticky. I když byl den na nic, vždycky se našlo něco, co mě aspoň trochu potěšilo. Ne, nevyřešilo to moje problémy, to fakt ne. Ale ten život najednou začal mít trochu jasnější barvy. Zní to možná naivně, ale fungovalo to.
Proč to vlastně funguje?
Víte, když se soustředíte na pozitivní věci, začne se vám v mozku uvolňovat takovej koktejl hormonů štěstí. Dopamin, serotonin, oxytocin… tyhle látky putujou mozkem a aktivujou centra radosti. A tak nějak utlumujou ty pocity smutku a úzkosti. Je to taková malá chemická laboratoř v hlavě.
Pořád si nemyslím, že vděčnost je opakem deprese. To mi přijde moc zjednodušený. Spíš je to taková kotva. Když se propadáte do tý hluboký temnoty, ta vděčnost je ten malej záchytnej bod, který vám pomůže se zastavit a nenechat se úplně pohltit. Není to lék, ale je to něco, co vám může ten den aspoň trochu zpříjemnit. A to už je něco, ne?
Tak co, zkusíte to taky? Tři věty. Každej večer. Nic vás to nestojí, a třeba vás to překvapí.