Mozek je neuvěřitelný orgán. Řídí všechno, od mrkání oka po složité úvahy o smyslu života. Ale co se stane, když se do jeho jemného mechanismu začne plížit „rez“? Když se cévy, které ho vyživují, začnou ucpávat a bránit mu v práci?
Vaskulární demence: Jak poškození cév ovlivňuje mozek a myšlení
Vaskulární demence, to není žádná legrace. Je to stav, kdy poškození cév v mozku brání správnému průtoku krve. A jakmile mozek nemá dostatek kyslíku a živin, začne „škrtit“ – zhoršuje se paměť, myšlení, úsudek. Někdy to jde pomalu, krůček po krůčku, jindy to přijde jako rána z čistého nebe, třeba po mrtvici.
Co se děje uvnitř hlavy?
Představte si, že máte zahradu. Krásnou, rozkvetlou zahradu, o kterou pečujete. A pak se vám začnou ucpávat hadice, kterými ji zaléváte. Některé rostliny uschnou, jiné se trápí. Podobně to funguje i v mozku. Ucpané cévy = méně kyslíku = poškozené mozkové buňky. A poškozené buňky = problémy s pamětí, soustředěním, plánováním. Je to takový začarovaný kruh.
Rizikové faktory: Kdo je v ohrožení?
Víte, s tou vaskulární demencí je to tak, že některým z nás hrozí víc než jiným. Vysoký krevní tlak, cukrovka, vysoký cholesterol, kouření – to jsou pěkní „darebáci“, kteří riziko zvyšují. Stejně tak věk hraje roli. Čím jsme starší, tím jsou naše cévy náchylnější k poškození. Ale není to tak, že by si člověk mohl říct: „Aha, jsem starý, tak s tím nic nenadělám.“ Naopak! Můžeme se snažit ty rizikové faktory co nejvíc omezit.
Jak se s tím žije?
Život s vaskulární demencí není procházka růžovým sadem, to je jasné. Ale i v této nelehké situaci se dá najít cesta, jak si udržet kvalitu života. Důležitá je podpora rodiny a přátel, rehabilitace, terapie. A taky snaha o co nejaktivnější život – i když to někdy stojí hodně sil. Důležité je nevzdávat se a hledat to, co nám dělá radost. Protože i když se mozek trochu trápí, duše může být stále plná života.