Vzpomínáte si na to, jak jste jako děti vnímali svět? Všechno bylo nové, obrovské, plné dobrodružství, ale i strachu. A co se stane, když se v tomhle křehkém období objeví něco, co nás hluboce zasáhne? Co když ten malý člověk zažije trauma, které ho poznamená na celý život?
Trauma v dětství: Neviditelné rány
Někdy si ani neuvědomujeme, jak moc nás události z dětství ovlivňují. Mohou se skrývat hluboko v nás, jako staré, zaprášené hračky na půdě. Ale i když je nevidíme, stále formují to, kým jsme. Trauma, ať už je to rozvod rodičů, šikana ve škole, nebo něco mnohem horšího, zanechává stopy. A ty stopy se mohou projevit až v dospělosti, v podobě úzkostí, depresí, nebo problémů ve vztazích.
Jak se trauma projevuje?
Je to jako když se rozbije váza. Můžete ji slepit, ale už nikdy nebude taková, jako dřív. Trauma naruší naše vnímání sebe sama a světa kolem nás. Můžeme se cítit neustále v ohrožení, mít problémy s důvěrou k druhým, nebo se uzavírat do sebe. A někdy se to projevuje i fyzicky – bolestmi hlavy, zažívacími problémy, nebo nespavostí. Je to prostě začarovaný kruh.
Cesta k uzdravení: Není to sprint, ale maraton
Dobrá zpráva je, že se z toho dá dostat. Není to snadné a chce to čas, ale rozhodně to stojí za to. Prvním krokem je si uvědomit, že se to stalo a že to má vliv na náš život. Dovolit si cítit bolest a smutek, nezapírat je. A pak vyhledat pomoc. Terapeut, psycholog, nebo i jen blízký člověk, kterému se můžeme svěřit, může být neocenitelnou oporou.
Klíčem je sebepřijetí a odpuštění
Zní to jako klišé, ale je to pravda. Naučit se mít rád sám sebe i s těmi jizvami na duši. Odpustit sobě i těm, kteří nám ublížili. Ne kvůli nim, ale kvůli sobě. Abychom se mohli posunout dál a žít plnohodnotný život. Protože i po bouřce vyjde slunce. A i z rozbité vázy se dá udělat krásná mozaika.