Všichni víme, že stres je v životě potřeba. Trochu adrenalinu nás nakopne, připraví na „boj“, ať už jde o útěk před tygrem nebo čelení problému. Je to takový ten instinkt „bojuj, nebo uteč“, který nás odjakživa chrání. Ale co když je tou „džunglí“ vysoká škola?
Je VŠ peklo, kde číhá stres na každém rohu?
Upřímně? Spíš ne. Teda, pokud si to sami nenamalujeme. Většina „nepřátel“ a „hrozeb“ má totiž kořeny v našem vnímání. A s tím se dá pracovat. Zkuste se na sebe podívat kritickým okem, odhalte zkreslené myšlenky. A když to nejde samotným? Nebojte se vyhledat psychologa nebo psychoterapeuta. Kognitivně behaviorální terapie (KBT) je v takových případech super pomocník.
Ale jak moc je ten stres na VŠ vlastně běžný?
Hodně. Hodně moc. Stres, deprese a úzkost jsou, jak se zdá, evergreenem studentského života. Průzkumy mluví jasně: tři ze čtyř studentů zažili v posledním roce stresovou situaci a pětina z nich uvažovala o sebevraždě. I když se s tím víc studentů snaží bojovat, pomoc vyhledá jen zlomek. Proč? Možná ostych, možná pocit, že „všichni to tak mají“. Ale to, že je něco běžné, neznamená, že je to v pořádku. A už vůbec to neznamená, že se s tím nedá nic dělat!
Trocha stresu neuškodí, říká se… A je to pravda?
Ten „bojuj, nebo uteč“ instinkt ovlivňuje spoustu oblastí života. Pokud ale vidíme hrozbu všude, začne to být problém. Co se týče psychologie, stres je reakce na interakci s okolím. Takže ano, i stres má svou pozitivní stránku! Tomu se říká „eustres“ – ten správný druh stresu, který nás motivuje, žene dopředu a pomáhá nám se zlepšovat. Na VŠ je to ten stres, který nás donutí učit se na zkoušku. Problém nastává, když je toho stresu moc. Pak se z něj stává „distres“ – ten špatný, který nás ničí. Takže najít tu správnou rovnováhu je klíčové!
Co nás na VŠ stresuje nejvíc?
No jasně, že změny! Nová škola, noví lidé, nový režim… To dá zabrat. K tomu se přidávají starosti s financemi, s časem a povinnostmi. Studenti často bojují s nedostatkem spánku, nepravidelnou stravou a hromadou práce. Ale hlavně – s novými zodpovědnostmi, které s nástupem na VŠ přicházejí.
Jak poznat, že už je toho stresu moc? Existují varovné signály. Akademické, fyzické, emoční, kognitivní a behaviorální. Nemusí se projevovat všechny, každý jsme jiný. Ale pokud se cítíte dlouhodobě mizerně, něco není v pořádku. A když to ignorujete, hrozí vyhoření. Proto je důležité vnímat svoje tělo a svoje emoce. A s tím můžou pomoct třeba meditace.
A co si z toho odnést? Že cesta k pohodovému životu na VŠ není sprint, ale maraton. Je to o neustálé péči, pozornosti a sebepoznání. Není to jednoduché, ale stojí to za to.