Stává se vám, že vás určité zvuky doslova vytáčejí? Že máte chuť někoho okřiknout za mlaskání, nebo se vám ježí chlupy, když někdo ťuká perem do stolu? Možná si jen myslíte, že jste přecitlivělí. Ale co když za tím stojí něco víc?
Zvuky, které vás dohánějí k šílenství? Možná trpíte misofonií.
Víte, slyšeli jste už o misofonii? Zdá se, že je to docela rozšířený jev, než by člověk řekl. Lidé, kteří jí trpí, jsou vyloženě otrávení, někdy až rozzuření určitými zvuky. Ať už je to mlaskání, ťukání, chroupání… no znáte to. Smůla je, že nejčastější „spouštěče“ jsou zvuky, které slyšíme denně.
Podle doktora Jamese Cartreineho z Harvardu, „lidi s misofonií ovlivňují emočně běžné zvuky – obvykle ty, které vydávají ostatní, a obvykle ty, kterým ostatní nevěnují pozornost.“ Těmto lidem takový zvuk spustí reakci „bojuj, nebo uteč“. Cítí vztek a touhu utéct, ale tyhle pocity se můžou projevovat i fyzicky, a to různými způsoby.
Jak to funguje v mozku?
Za vztek a zpracování vnějších podnětů (třeba zvuku) je zodpovědná jedna část mozku – anteriorní insula. Když je tahle oblast hyperaktivní, člověk je na zvuky obzvlášť citlivý, a to i emočně. Trochu se dá říct, že „oblbuje“ další oblasti mozku, třeba ty, které jsou zodpovědné za strach, emoce a dlouhodobou paměť.
A teď to nejzajímavější: Tahle hyperaktivita může souviset s nadměrným množstvím tukové tkáně v mozku. Jak to?
„Vědci použili MRI a zjistili, že lidé s misofonií mají v mozku větší množství myelinu,“ vysvětluje doktor Cartreine. „Myelin je tuková látka, která obaluje nervové buňky v mozku a poskytuje elektrickou izolaci, jako izolace na drátu. Zatím se neví, jestli je extra myelin příčinou, nebo důsledkem misofonie a spouštění dalších oblastí mozku.“
Třeba tohle řekl Ryan z Misophonia Institute: „V podstatě moje misofonie došla do bodu, že jakýkoli zvuk, pokud se opakuje, mě vyvádí z míry. Je to, jako bych byl neustále ve střehu a moje uši neustále hledaly spouštěcí zvuky, proto spím se sluchátky, bílým šumem a ventilátorem každou noc.“
Je jasné, že každý člověk to prožívá jinak, ale obecně se symptomy misofonie shodují s příznaky úzkosti: zvýšený tep, reakce „bojuj, nebo uteč“, dokonce i vztek.
Důležité je nezaměňovat misofonii (nenávist ke zvukům) s misofobií (strach ze zvuků) nebo s citlivostí na hlasitost. Lidé s misofonií zažívají fyzické i emocionální reakce, když slyší jeden ze svých „spouštěcích“ zvuků. Nejčastěji to jsou zvuky spojené s ústy, ale notoricky známé jsou i opakující se zvuky.
Misofonici si často pořizují sluchátka s potlačením hluku, aby je mohli nosit všude tam, kde by se mohli setkat se spouštěcím zvukem. Nebo se snaží vyhýbat situacím, ale když jsou spouštěči běžné zvuky jako žvýkání nebo ťukání perem, může to být dost obtížné.
Jak poznám, že ji mám?
Nejlepší rada je – vyhledejte odborníka. Psychiatra nebo psychologa. Ti vám udělají testy a zjistí, jestli vaše symptomy odpovídají diagnostickým kritériím misofonie. A ty se často podobají symptomům obsedantně kompulzivní poruchy.
Testovat misofonii je dost složité, proto se doporučuje návštěva odborníka. Ten dokáže rozpoznat určité vzorce chování a odlišit je od projevů generalizované úzkostné poruchy nebo obsedantně kompulzivní poruchy.
S trochou pomoci můžou lidé s misofonií žít naprosto normální život. Jde hlavně o to naučit se zvládat symptomy a omezit vystavení spouštěcím zvukům. Pár drobných změn může udělat obrovský rozdíl, takže se s tím dá žít!
Zdroje:
Cartreine, James. “Misophonia: When Sounds Really Do Make You ‘Crazy.’” Harvard Health Publishing, 21 Apr. 2017, doi:10.3897/bdj.4.e7720.figure2f.
Kim, Meeri N. “Misophonia Is a Newly Identified Condition for People Hypersensitive to Sound.” The Washington Post, WP Company, 1 Dec. 2014, www.washingtonpost.com/national/health-science/misophonia-is-a-newly-identified-condition-for-people-hypersensitive-to-sound/2014/12/01/7c392782-69ba-11e4-a31c-77759fc1eacc_story.html?utm_term=.1b417eba22cc.
“Ryan’s Story.” Misophonia Institute, misophoniainstitute.org/ryans-story/.