Antropocentrismus (řecky άνθρωπος, antropos, lidská bytost, κέντρον, kentron, „střed“) je myšlenka, že pro člověka musí být člověk hlavní starostí a že lidstvo musí podle toho posuzovat všechny věci: Anthropos (termín, stejně jako „člověk“, odkazuje na muže i ženy) musí být považován, pečováno o něj a pečováno o něj, především o ostatní skutečné nebo imaginární bytosti. Antropocentrismus je sekulární, racionální a realistická perspektiva, která úzce souvisí s humanismem.
Antropocentrismus v environmentalismu
Antropocentrismus byl některými environmentalisty v knihách jako Zpověď ekobojovníka od Davea Foremana a Zelená zuřivost od Christophera Manese pokládán za základní, i když nevyslovený důvod, proč lidstvo dominuje a vidí potřebu „rozvíjet“ většinu Země. Antropocentrismus pohlíží na civilizaci spíše než na divočinu jako na skutečný svět a ponechává stranou malé rezervace divočiny uprostřed rozsáhlých oblastí, kde dominují lidské činnosti, místo aby tomu bylo naopak. V tomto smyslu byl antropocentrismus těmito a dalšími autory označen za hlavní příčinu ekologické krize, přemnožení lidí a vymírání mnoha druhů, které nejsou lidmi.
Antropocentrismus, neboli lidská centrita, je široce uznáván jako ústřední problematický koncept v environmentální filozofii, kde je používán k upozorňování na systematickou předpojatost tradičních západních postojů k nelidskému světu (Naess 1973). Val Plumwood (1993, 1996) tvrdí, že antropocentrismus hraje v zelené teorii analogickou roli jako androcentrismus ve feministické teorii a etnocentrismus v antirasistické teorii. Plumwood nazývá lidskou centriku „antrocentrismem“, aby zdůraznil tuto paralelu.
Antropocentrismus v křesťanství
Kritičtí jsou i někteří evangeličtí křesťané, kteří za klíčový společenský problém považují světonázor zaměřený na člověka, a nikoli světonázor zaměřený na Krista nebo na Boha. Podle tohoto názoru vede padlé lidstvo, které upřednostňuje své vlastní touhy před Kristovým učením, k přebujelému sobectví a chování považovanému za hříšné.
Biocentrismus (víra, že veškerý život, nebo dokonce celý vesmír žijící nebo jinak chápaný jako celek, je stejně platný a lidstvo není centrem existence) byl navržen jako antonym antonymu antropocentrismu.