„Jako kdyby“ je mimořádně častý předpoklad neurolingvistického programování (odborně se často nazývá „rámec“ nebo kontextový reframe), který vychází ze spisu Hanse Vaihingera Philosophie des Als Ob (Filozofie jako kdyby) z roku 1911.
Záměrem tohoto rámce je usnadnit člověku vnitřní zkoumání možností a myšlenek, které by mu obvykle nebyly tak dostupné kvůli jeho omezujícím přesvědčením o sobě samém nebo o druhých. Konkrétním sledovaným účinkem je umožnit, aby omezující přesvědčení osoby byla dočasně odložena stranou za účelem zkoumání alternativních možností, aniž by přitom musel být ohrožen nebo zpochybněn její stávající konceptuální pohled na svět.
„Jako kdyby“ je tedy v NLP běžně používaným facilitátorem, který umožňuje rychlejší práci a shromažďování informací bez ztráty kvality, a technikou, kterou lze použít ke snížení vnitřního odporu nebo k jeho zamezení. K takto odstraněným omezujícím přesvědčením se lze v případě potřeby později vrátit. Často samotný rámec „jakoby“ stačí k tomu, aby člověka povzbudil k tomu, aby si začal představovat způsoby, jak by se mohl posunout za svá současná omezení.
Toho lze dosáhnout ještě přímočařeji:
Ke zlepšení komunikace se používá také rámec „As-if“.
Posledním příkladem terapeutického využití rámce „jakoby“, který někoho povzbuzuje k přehodnocení jeho pohledu na realitu, je anekdota z knihy Trance-Formations‘:
Možné alternativní postupy NLP
Pokud klient i nadále necítí schopnost identifikovat nové nápady, může se jednat o různé alternativní metody, včetně: