Awareness of Dying je kniha z roku 1965 (ISBN 0-202-30763-8) od Barneyho Glasera a Anselma Strausse.
Kniha byla také první aplikací teorie uzemnění. Teprve o dva roky později vydali Glaser a Strauss knihu The Discovery of Grounded Theory, knihu o metodologii, kterou vyvinuli při práci na Awareness of Dying.
Když Strauss přišel na lékařskou fakultu Kalifornské univerzity, hledal zajímavý předmět, který by také získal pozornost lékařů. Při návštěvách nemocnic zjistil, že umírání je velmi problematické téma.
Strauss začal s terénními studiemi a o šest měsíců později najal Glasera čerstvě z Columbijské univerzity. Oba výzkumníci už měli s tímto tématem osobní zkušenost: Strauss v posledních letech přišel o matku a přítele, Glaser o otce.
Strauss s Glaserem hned na začátku tušili, že očekávání smrti jak umírajících, tak příbuzných je klíčem k pochopení interakcí mezi těmito lidmi. Výběr nemocnic a stanic jim umožnil porovnat různé druhy očekávání. Na stanici pro předčasně narozené děti byla úmrtnost vysoká, ale pacienti si nebyli vědomi své brzdící smrti, zatímco na onkologické stanici bylo umírání pomalé a rozdíly v povědomí o umírání byly velmi výrazné. Typické situace byly opět jiné pro pohotovosti a geriatrii nebo pediatrická oddělení.
Z těchto terénních studií vyrostlo Awareness of Dying, teorie o vlivu uvědomění na interakci s umírajícími lidmi. Rozlišovala mezi uzavřeným uvědoměním, podezřením, vzájemným klamáním a otevřeným uvědoměním. Terénní studie ukázaly, že typ uvědomění má významný vliv na interakci – například pokud si pacienti nebyli vědomi svého umírání, ošetřování se často omezovalo na nezbytně nutné, aby se zabránilo otevřenému uvědomění.