signály

Neurotrofin

Neurotrofiny (nebo neurotrofické faktory) jsou skupinou molekul, které podporují přežívání nervové tkáně. Neurotrofní faktory jsou vylučovány buňkami v cílovém poli neuronu a působí tak, že brání apoptóze neuronu. Tímto způsobem nedochází k odstranění cílových neuronů. Do rodiny neurotrofinů patří růstové faktory nervový růstový faktor (NGF), neurotrofický faktor odvozený od mozku (BDNF), neurotrofin 3 (NT-3) a […]

Neurotrofin Read More »

Dyspnoe

Je to normální příznak těžké námahy, ale stává se patologickým, pokud se objeví v neočekávaných situacích. V 85 % případů je příčinou buď astma, zápal plic, srdeční ischemie, intersticiální plicní onemocnění, městnavé srdeční selhání, chronická obstrukční plicní nemoc nebo psychogenní příčiny. Léčba obvykle závisí na základní příčině. Z psychologického hlediska může být tento příznak velmi

Dyspnoe Read More »

Nesynaptická plasticita

Plasticita mozku ovlivňuje pevnost nervových spojení a drah. Nesynaptická plasticita je forma neuroplasticity, která zahrnuje modifikaci funkce iontových kanálů v axonu, dendritech a buněčném těle, což vede ke specifickým změnám v integraci excitačních postsynaptických potenciálů (EPSP) a inhibičních postsynaptických potenciálů (IPSP). Nesynaptická plasticita je modifikace vnitřní excitability neuronu. Interaguje se synaptickou plasticitou, ale je považována

Nesynaptická plasticita Read More »

Neuropeptidy

Neuropeptid je některý z řady peptidů vyskytujících se v nervové tkáni, např. endorfiny, enkefaliny. V současné době je známo asi 100 různých peptidů, které jsou uvolňovány různými populacemi neuronů v mozku savců. Neurony používají ke sdělování informací mnoho různých chemických signálů, včetně neurotransmiterů, peptidů, kanabinoidů, a dokonce i některých plynů, jako je oxid dusnatý. Mnoho

Neuropeptidy Read More »

Bazální elektrický rytmus

Bazální neboli základní elektrický rytmus (BER) nebo elektrická kontrolní aktivita (ECA) určuje frekvenci kontrakcí v gastrointestinálním traktu (GI). Hladká svalovina trávicího traktu způsobuje mimovolní peristaltický pohyb, který posouvá zkonzumovanou potravu dolů jícnem a směrem ke konečníku. Hladká svalovina je na většině trávicího traktu rozdělena do dvou vrstev: vnější podélné vrstvy a vnitřní cirkulární vrstvy. Obě

Bazální elektrický rytmus Read More »

Evoluční přístupy k depresi

Těžká deprese je celosvětově nejčastější příčinou zdravotního postižení a v roce 2000 byla čtvrtou nejčastější příčinou celosvětové zátěže nemocemi (DALY); je také významným rizikovým faktorem pro sebevraždu. Je tedy pochopitelné, že klinická deprese je považována za patologii – závažnou dysfunkci mozku. Epidemiologie klinické deprese je však v porovnání s epidemiologií závažných dysfunkcí jiných orgánů, jako

Evoluční přístupy k depresi Read More »

Rozhraní mozek-počítač

Vzrušení – Pozornost Koncentrace – Vědomí Rozhodování – Výkonné funkce Jazyk – učení – paměť Motorická koordinace – Vnímání Plánování – Řešení problémů Myšlení Arthur L. Benton – Antonio Damasio Phineas Gage – Norman Geschwind Donald Hebb – Alexander Luria – Muriel D. Lezak – Brenda Milnerová Karl Pribram – Oliver Sacks Roger Sperry Bender-Gestalt

Rozhraní mozek-počítač Read More »

Adenylátcykláza

Epinefrin váže svůj receptor, který se spojuje s heterotrimerním G proteinem. G protein se spojí s adenylátcyklázou, která přeměňuje ATP na cAMP a šíří signál (více informací…) Adenylátcykláza (EC 4.6.1.1, známá také jako adenylátcykláza nebo AC) je enzym lyáza. U savců je známo devět adenylátcykláz: Adenylátcykláza katalyzuje přeměnu ATP na 3′,5′-cyklický AMP (cAMP) a pyrofosfát.

Adenylátcykláza Read More »

Úvod do vývojové biologie

„Pohledy na plod v děloze“, Leonardo da Vinci, asi 1510-1512. Vývoj plodu je hlavním předmětem vývojové biologie. Vývojová biologie se zabývá studiem procesů, při nichž organismy rostou a vyvíjejí se. Moderní vývojová biologie studuje genetickou kontrolu růstu, diferenciace a „morfogeneze“ buněk, což je proces, který dává vzniknout tkáním, orgánům a anatomii. Embryologie je podobor, který

Úvod do vývojové biologie Read More »

Zraková kůra

Zraková kůra zahrnuje primární zrakovou kůru (známou také jako striatní kůra nebo V1) a extrastriatní zrakové korové oblasti, jako jsou V2, V3, V4 a V5. Primární zraková kůra anatomicky odpovídá Brodmannově oblasti 17 neboli BA17. Brodmannovy oblasti vycházejí z histologické mapy lidského mozku, kterou vytvořil Korbinian Brodmann. Je známá jako pruhovaná kůra, protože obsahuje vrstvu

Zraková kůra Read More »