Znám to. Ten pocit, když se noříte do křesla s šálkem horkého čaje a v ruce máte oblíbený magazín. Hltáte stránku po stránce a nacházíte kousek sebe v příbězích druhých. Dneska vám chceme nabídnout něco malinko hlubšího, něco, co možná znáte podvědomě, ale nikdy jste to takhle nepojmenovali. Něco, co se dotýká dětství, vztahů a vůbec toho, jak vnímáme svět. Pojďme na to.
Donald Winnicott: Přechodové objekty a dost dobrá matka
Možná jste už ten termín zaslechli. Přechodový objekt. Co si pod tím představit? Není to nic složitého. Vzpomínáte na tu oblíbenou dečku, plyšáka nebo hadr, bez kterého jste jako malí neusnuli? To je ono! Podle Donalda Winnicotta, britského psychoanalytika, je to něco víc než jen hračka. Je to symbol bezpečí, jistoty a náhrada za mámu, když zrovna není po ruce.
Co ten objekt vlastně představuje?
Představte si to jako takový most. Most mezi vnitřním světem dítěte a vnějším světem reality. Miminko si zpočátku myslí, že je s matkou jedno tělo, že všechno, co si přeje, se hned splní. Postupně ale zjišťuje, že tomu tak není, že matka je samostatná bytost. A tady nastupuje přechodový objekt. Pomáhá dítěti zvládnout tuhle separaci, tuhle první velkou životní lekci. Je to takový „kousek mámy“, který si dítě může vzít s sebou, kamkoli jde.
A co ta „dost dobrá matka“?
Winnicott nebyl zastáncem perfekcionismu. Naopak! Tvrdil, že ideální matka neexistuje a ani by neměla. Důležitá je „dost dobrá matka“. Co to znamená? Matka, která je citlivá k potřebám dítěte, ale zároveň mu dává prostor pro samostatný vývoj. Matka, která ho utěší, když je mu smutno, ale zároveň ho nechá, ať se samo popere s drobnými frustracemi. To je to, co dítě potřebuje pro zdravý vývoj.
Winnicottův koncept „dost dobré matky“ je osvobozující. Uvědomíme si, že nemusíme být dokonalé. Stačí, když budeme dost dobré. A to je vlastně to nejlepší, co můžeme svým dětem dát. Svobodu k tomu, aby se rozvíjely a objevovaly svět po svém.