Víte, kolik času denně strávíme v „jiném“ světě? Nemyslím tím spánek, ale spíš takové to „odpojení“ u her. Já si pamatuju, jak mě na vejšce fascinovaly inteligentní systémy, robotika… Ale v 80. letech na to prostě ještě neměli ty správný mašiny. Tak jsem se dala na psychologii a zkoumala radši rovnou lidi. No a teď, s odstupem času, vidím, že se to stejně všechno protnulo.
Hry a budoucnost: Jak věda zkoumá virtuální světy a co nám to říká o nás samotných
Hrajeme víc a víc. A vědci se na to zaměřili. Neznamená to hned, že by nás chtěli kritizovat nebo naopak vychvalovat do nebes. Spíš je zajímá, jak to na nás působí. A víte co? Já si myslím, že je to sakra důležitý.
Stinné stránky virtuálního ráje
Jasně, nemůžeme si nalhávat, že je to jenom procházka růžovým sadem. Agresivita v hrách a její vliv na chování. Závislost. To jsou velký témata. A jak o tom mluvit s dětmi a teenagery? Jak je ochránit, když jsou tak zranitelní? To je otázka za milion. Ale víte co se říká? Kdo si hraje, nezlobí. Ale všeho s mírou.
Chcete vědět víc?
Pokud vás zajímá, co na to Art Markman (a kognitivní psychologie obecně), koukněte na jeho Twitter nebo si přečtěte jeho články. Stojí to za to!