Víte, život někdy píše scénáře, které bychom si sami nikdy nevymysleli. A co když se v téhle „hře“ objeví téma, o kterém se těžko mluví – duševní onemocnění v rodině? Jak to vysvětlit dětem, aby to pochopily, a zároveň je zbytečně nevystrašily? Není to lehký úkol, to je jasné, ale rozhodně není nemožný.
Když ticho bolí víc
Mlčení v takových situacích totiž často nadělá víc škody než užitku. Děti jsou vnímavé, vycítí, že něco není v pořádku, a představivost pak pracuje na plné obrátky. A víte jak to chodí – raději si domyslí něco horšího, než jaká je realita.
Otevřeně, ale citlivě
Jde o to najít správný jazyk, který bude odpovídat věku dítěte. Nemusíte zacházet do detailů a odborných termínů, spíš se soustřeďte na to, co to pro něj konkrétně znamená. Třeba: „Tatínek má teď období, kdy je smutnější a potřebuje víc odpočívat.“ Nebo: „Maminka se necítí dobře, potřebuje pomoc a my jí s tím pomůžeme.“ V jednoduchosti je krása, a v tomhle případě to platí dvojnásob.
Na co si dát pozor
Především, ujistěte se, že rozumějí. Ptejte se jich, co si o tom myslí, jak to vnímají. Děti mají často překvapivě moudré postřehy, jen se jim musíme naučit naslouchat. A hlavně je ujistěte, že za to nemůžou. Děti mají tendenci brát si věci osobně, takže tohle je opravdu důležité.
Nebojte se emocí
Je v pořádku, když jsou smutné, zmatené nebo se bojí. Nechte je to prožít, nechte je se vyplakat. Buďte jim oporou a ujišťujte je, že i když je to těžké, společně to zvládnete. A víte co? Někdy je nejlepší jim jen držet ruku a říct: „Jsem tady pro tebe.“
Kde hledat pomoc
Není ostuda si říct o pomoc. Naopak, je to známka síly. Existuje spousta organizací a terapeutů, kteří se specializují na práci s rodinami, kde se potýkají s duševním onemocněním. Vyhledejte si informace, ptejte se, sdílejte své starosti. Nejste na to sami. A pamatujte, i malý krůček vpřed je pokrok. Držím vám palce!