Pamatuju si, jak jsem o víkendu zase jednou zkoukla tu novou hranou verzi Krásky a Zvířete. Viděla jsem ji už mockrát, ale tentokrát mě najednou praštilo do očí, jak moc se v Belle vidím já sama. Knihomolka, ve městě za exota, věčně zamyšlená, samotářka, introvertka. Už při úvodní písničce mi skoro ukápla slza. S Belle jsem cítila neuvěřitelný spojení.
Kráska s knihou: Proč se introverti zamilovali do Belle
Ta písnička, prostě „Belle“, ukazuje, jak se Belle potkává s lidmi ve svém městečku. Vychází z domu a jednoho po druhém je zdraví. A to je pro introverta zásadní rozdíl. Belle není stydlivá. Stydlivost a introverze nejsou totéž. Stydliví lidé můžou trpět nízkým sebevědomím a sociální interakce je pro ně děsivá. Introvertům je prostě jen fajn ve vlastní kůži, ale nepotřebujou k životu hromadu lidí kolem sebe.
Belle lidi zdraví a komentuje, co zrovna dělají. Asi to má poukazovat na to, jak jí ten život v maloměstě připadá nudný, ale já v tom vidím něco jinýho. Introverti tráví spoustu času tichým pozorováním a všímají si detailů, který ostatní přehlížejí. A často je vlastně ani nezajímají.
Když se rozvášní pro knihy…
Většinou Belle řekne jen „ahoj“, ale zkuste se jí zeptat na knížku, co zrovna čte, a neumlčíte ji. V tý písničce ji dokonce pekař utne, když se nadšeně rozvypráví o svý nejnovější knize. Protože má ráno napilno. Introverti prostě nesnášejí small talk a vyhýbají se mu. Ale když se jich zeptáte na to, co je doopravdy baví, otevřou se vám.
Pro Belle je touhle vášní čtení a z toho vyplývající představivost a přemýšlení. Introverti hodně přemýšlejí a tráví spoustu času ve svý vlastní hlavě. A mívají alespoň jeden koníček, který se dá dělat o samotě. Ať už je to čtení, psaní, umění, hraní her…
Jak tak Belle prochází městem, lidi na ni reagujou. A tyhle hlášky se mi taky hodně týkají:
„Hele, jde zase, ta holka je divná, to je jasný.
Zasněná a roztržitá, to se pozná.
[Žena #1]
Nikdy není součástí davu.
[Muž #3]
Protože má hlavu v oblacích.
[Vesničané]
Nelze popřít, že je to zvláštní holka, ta Belle.“
„Hele, jde zase, ta holka je tak zvláštní. Zajímalo by mě, jestli je jí dobře.
[Skupina žen]
Se zasněným, vzdáleným pohledem.
[Skupina mužů]
A s nosem zabořeným v knize.“
Společnost si s introverty prostě neví rady. Neustále nás škatulkují a mylně označují. Antisociální. Divní. Stydliví. Zvláštní. Zasnění. Samotáři. Necílevědomí. Bez vůdčích schopností. Bez sebevědomí. Belle nemá ve městě žádné kamarády. Je sice přátelská, ale drží se spíš stranou, žije ve svých knihách, ve svých snech, ve své mysli. Ale není smutná ani osamělá. Touží po dobrodružství, ale je šťastná, když čte, když tráví čas s někým, koho má ráda, a když je s zvířaty.
Gaston vs. Knihovna
A pak je tu ten Gaston, extrémní extrovert, co se o Belle uchází. Jasně, Gaston má i jiný problémy, hlavně narcismus. Ale on žije pro pozornost ostatních, pro energii davu. Je Belle v mnoha ohledech pravý opak a ji strašně vyčerpává.
A nakonec se Belle ocitne na zámku Zvířete. A jako každý introvert je naprosto spokojená, že žije v prázdném zámku s chlupatou bytostí, obrovskou knihovnou a mluvícím nábytkem. Mně by se to teda líbilo moc. Upřímně, byla jsem zklamaná, když se Zvíře proměnilo, následovala ta velká párty. Mně se to líbilo víc předtím. Možná se to líbilo víc i Belle, protože se ho ptá: „Co bys říkal na to, kdybys sis nechal narůst vousy?“
Nestává se mi často, že bych se v nějakým filmu našla. A tady je film s introvertní hrdinkou, která prožije dobrodružství a zachrání situaci. Za to můžu Disneymu jen poděkovat. Viděli jste ten film? A našli jste se v Belle? Pokud jste se našli v Gastonovi, asi si budeme muset promluvit. Tak hezký filmový zážitky!
Zdroje
N/A