„`html
Už jste někdy seděli v křesle u terapeuta a váhali, jestli mu říct zrovna tohle? Ten pocit, kdy se vám myšlenky motají v hlavě jako splašené koně a vy si říkáte: „Mám to vůbec říkat? Nebude to divné? Co si o mně pomyslí?“ Známe to všichni. Jenže jak najít tu správnou míru otevřenosti?
Mám terapeutovi říct ‚všechno‘?
Ta otázka visí ve vzduchu víc než jarní pyly. Odpověď ale není černobílá. Neexistuje univerzální pravidlo, které by říkalo: „Ano, svěř se naprosto se vším“ nebo „Ne, nech si něco pro sebe.“ Klíč je v bezpečí a důvěře.
Co znamená bezpečný prostor?
Terapeutická místnost by měla být místem, kde se cítíte přijímáni, bez posuzování a kritiky. Místem, kde můžete být sami sebou, i se svými stíny. Pokud máte pocit, že se nemůžete otevřít, je to signál, že buď potřebujete více času, nebo vám nesedí daný terapeut. Není ostuda si to přiznat a zkusit někoho jiného. Hledání správného terapeuta je často běh na dlouhou trať.
Hranice sdílení ty píšeš
Možná se vám vybaví rčení „mluviti stříbro, mlčeti zlato“. V terapii to neplatí tak úplně. Sdílení je důležité, ale nemusíte hned vysypat celý svůj životní příběh během prvního sezení. Začněte tam, kde vám to přijde nejpřirozenější. Postupně odkrývejte vrstvy, až budete cítit, že je ten správný čas. Jde o váš proces a vy ho řídíte. Nikdo vás do ničeho nemůže nutit.
Někdy je těžké říct věci nahlas. Strach, stud, pocit viny… to jsou všechno silné emoce, které nám brání v tom, abychom byli upřímní. Ale pamatujte si, že terapeut je tam proto, aby vám pomohl se s těmito emocemi vyrovnat. Neskrývejte je, protože právě ony jsou často klíčem k vašemu uzdravení. Jak se říká, „co se škádlívá, to se rádo mívá“ – v tomto případě, co se skrývá, to vás může zbytečně trápit.
Kdy je čas mlčet?
Existují i situace, kdy je v pořádku si něco nechat pro sebe. Například pokud se bojíte, že by sdílení nějaké informace mohlo ohrozit někoho jiného. Nebo pokud prostě ještě nejste připraveni o tom mluvit. Terapie je maraton, ne sprint. Důležité je, abyste se cítili komfortně a postupovali svým vlastním tempem.
Takže, máte terapeutovi říct ‚všechno‘? Ne nutně. Mluvte o tom, co je pro vás důležité a co vám pomáhá na vaší cestě k uzdravení. Důvěřujte svému instinktu a pamatujte si, že hranice sdílení si píšete vy sami.
„`