Občas se život zamotá tak, že nám přestane být jasné, kde je sever. A co teprve, když se do toho zamotají i problémy, o kterých se stydíme mluvit. Takové, které se týkají našeho těla, a to navíc způsobem, který se nám zdá dětinský nebo „nevhodný“. Protože ruku na srdce, kdo z nás má chuť vykládat o tom, že má problémy s udržením stolice? Ale víte co? Otevřít se, i když je to těžké, je první krok k úlevě.
Neorganická enkopréza (pokakávání): Citlivý problém a jak ho řešit
Neorganická enkopréza, jednoduše řečeno pokakávání, je problém, který se týká především dětí, ale výjimečně se může objevit i v dospělosti. A teď pozor – není to jen tak ledajaká nehoda. Mluvíme o opakovaném, úmyslném nebo neúmyslném vyprazdňování stolice na místech k tomu neurčených. A to u lidí, u kterých už by se s tím automaticky nepočítalo, minimálně od čtyř let věku. Zní to možná jednoduše, ale skrývá se za tím mnohem víc.
Proč se to vlastně děje?
Někdy je to psychika, jindy tělo, a často od každého trochu. Ne vždycky je na vině lenost nebo nedostatečná hygiena, jak by se na první dobrou mohlo zdát. Může jít o stres, úzkost, trauma, ale i o špatné návyky při vyprazdňování, chronickou zácpu nebo dokonce o narušené rodinné vztahy. Je to vlastně taková směska faktorů, kterou je potřeba rozklíčovat. A víte co? Není to hanba, je to zpráva. Zpráva, že něco není v pořádku a potřebuje to naši pozornost.
Jak to řešit? Klíčem je trpělivost a porozumění
Za prvé: Neházejte flintu do žita. Pocit viny a studu nikomu nepomůže. Důležité je se na to podívat s chladnou hlavou a s empatií. Ať už se to týká vás, nebo někoho blízkého.
Za druhé: Hledejte příčinu. Je to stres v práci? Problémy ve vztahu? Nebo se jedná o zdravotní komplikace? Zjistit, co za tím stojí, je polovina úspěchu.
Za třetí: Nebojte se vyhledat odbornou pomoc. Psycholog, pediatr, gastroenterolog – ti všichni vám mohou pomoct najít cestu ven. A věřte mi, nejsou to žádní soudci, ale profesionálové, kteří se s tím setkávají denně.
Za čtvrté: Změňte životní styl. Zdravá strava, dostatek pohybu, pravidelný režim – to všechno hraje roli. A nezapomeňte na relaxaci. Protože stres je prevít, a čím méně ho v životě máte, tím lépe pro vás i pro vaše střeva.
Za páté: Komunikujte. Otevřeně mluvte o svých pocitech, o svých obavách, o tom, co vás trápí. Protože když to dusíte v sobě, tak to nikam nevede.
A na závěr to nejdůležitější: Buďte k sobě laskaví. Je to jen další překážka na cestě životem a s trochou snahy a trpělivosti ji zvládnete překonat. Protože, jak se říká, co tě nezabije, to tě posílí. A i když to zní jako klišé, tak na tom něco je. Takže hlavu vzhůru a s chutí do toho!