Život plyne a s ním se měníme i my. Někdy ale přinese nečekané zvraty, situace, které nám zamotají hlavu víc, než bychom si přáli. A co když se najednou začne vytrácet to, co jsme považovali za samozřejmost – vzpomínky?
Organický amnestický syndrom: Když selhává paměť po poškození mozku
Představte si, že se probudíte a máte pocit, že jste se ocitli v cizím filmu. Lidé kolem vás vám sice něco říkají, ale vy si nemůžete vybavit, jak jste se sem dostali, co jste včera dělali, nebo dokonce, kdo vlastně jste. Zní to jako scéna z sci-fi, ale pro lidi s organickým amnestickým syndromem je to krutá realita.
Co je to organický amnestický syndrom?
Jednoduše řečeno, jde o poruchu paměti, která vzniká v důsledku poškození mozku. Může ho způsobit úraz hlavy, cévní mozková příhoda, infekce, nádor nebo třeba i dlouhodobé užívání některých léků. Na rozdíl od demence, která se rozvíjí postupně, se amnestický syndrom objeví náhle a dokáže život obrátit vzhůru nohama. Jakoby někdo smazal kus vašeho osobního příběhu.
Jak se projevuje?
Hlavním příznakem je neschopnost vytvářet nové vzpomínky. Dotyčný si pamatuje, co se stalo před poškozením mozku, ale zapomíná, co dělal před hodinou, natož včera. Může se opakovaně ptát na stejné věci, protože si nepamatuje odpověď, nebo se ztratit i na místech, která dříve dobře znal. Někdy se přidávají i další problémy, jako je dezorientace, ztráta iniciativy nebo změny nálad.
Život s prázdnou pamětí
Život s amnestickým syndromem je náročný nejen pro samotného postiženého, ale i pro jeho blízké. Je potřeba se obrnit trpělivostí, naučit se s nemocným komunikovat a vytvořit mu bezpečné a stabilní prostředí. Důležité je neztrácet naději a věřit, že i s touto diagnózou se dá žít plnohodnotný život. I když si možná nebudete pamatovat každý den, můžete si užívat přítomnost a prožívat radost z maličkostí.
Existuje pomoc?
Léčba amnestického syndromu je komplexní a závisí na příčině poškození mozku. Důležitá je rehabilitace, psychoterapie a někdy i medikamentózní léčba. Cílem je zlepšit kognitivní funkce, usnadnit orientaci v prostoru a čase a pomoci nemocnému zvládat každodenní aktivity. A co je nejdůležitější – neztrácet víru v to, že každý den může přinést něco dobrého, i když si to zítra už možná nebudete pamatovat.