Kdo z nás nemá nějakou tu fobii? Výšky, hmyz, klauni… brrr! Někdy se z pouhého strachu stane opravdová fobie, která nám dokáže pěkně zkomplikovat život. Možná si říkáte, jak může mít někdo takový strach z něčeho, co mu vlastně ani neublížilo. Ale co když je to jinak?
Pavučí hrůza: Strach z osminohých predátorů se možná dědí z generace na generaci
Říká se, že strach z pavouků, neboli arachnofobie, má hlubší kořeny, než si myslíme. Prý jde o pozůstatek z dob, kdy pavoučí kousnutí mohlo být smrtelné. Abychom se chránili, vyvinul se v nás instinktivní odpor k těmhle osminohým potvorám.
Pavouci v genech?
A co je na tom nejzajímavější? Že tenhle strach se zdá být vrozený. Nemusíte zažít nic špatného s pavoukem, abyste se jich báli. Už odmala máte z pavouků divný pocit. Není to divné?
Jeden vědec, Jonathan Storm, to zkoumal na cvrčcích. Dal dohromady cvrčka a jedovatého (ale ne smrtelného) pavouka. Pavouk cvrčka kousl a cvrček si to zapamatoval. A teď to přijde – když cvrček porodil mláďata, ty se pavouků bály úplně stejně, i když je nikdy předtím neviděly! Prostě to měly v genech.
Zatím se nikdo nezabýval tím, jestli to samé platí i u lidí. Takže nemůžeme s jistotou říct, že arachnofobie je dědičná. Ale… nezní to logicky? Možná se jednou dočkáme nějaké studie, která nám to potvrdí. Co myslíte vy?