Všichni toužíme po štěstí. Důvěra, v sebe i v ostatní, je jedním z klíčů. Buduje vztahy, dává nám křídla. Jenže naše mysl umí být pěkný šibal a občas nás tahá za nos, aniž bychom si to uvědomovali. A to už taková legrace není. Podívejme se na varovné signály, které by nás měly varovat – možná si nevědomky malujeme realitu narůžovo.
Sebeklam: 7 varovných signálů, které přehlížíš
Tvoje slova a emoce se neshodují
Znáte to, snažíte se přesvědčit sami sebe, že je všechno v pohodě, ale uvnitř vás to vře. Prostě cítíte něco jiného, než říkáte. Klidně brečíte, ale tvrdíte, že je vám fajn. Nebo se snažíte tvářit statečně po nějaké nepříjemnosti, jen aby se ostatní cítili lépe. Jo, občas děláme prostě divadlo.
Omlouváš chování druhých
Raději najdeš pro ostatní milion výmluv, jen abys nemusela čelit nepříjemné pravdě? Snadnější cesta, to jo. Ale… Když partner ubližuje, ať už psychicky nebo fyzicky, a ty si říkáš, že je to jen stresem, zamysli se. Opravdu je to jen stres? Nejspíš ne.
Omlouváš svoje vlastní chování
Stejná písnička, jen v tvém podání. Děláš něco, co tě nebaví, ale tvrdíš si, že je to „jen stres“? Možná je to víc než jen stres. Možná se snažíš sama sebe obelhat.
Nechceš slyšet rady ostatních
Nejspíš nechceš slyšet pravdu. Když se snažíš obklopit jen lidmi, kteří ti přitakávají, a naopak ignoruješ ty, kteří ti oponují, je něco špatně. Vzpomínáš na tu kariéru, která tě nebaví? Pokud zavíráš dveře každému, kdo ti naznačí, že bys mohla zkusit něco jiného, je to minimálně podezřelé.
Máš pocit, že nejsi sama sebou
Jako bys ztratila identitu. Cítíš se jako podvodník, nevíš, co vlastně chceš. Směješ se vtipům, které ti nepřipadají vtipné. Chodíš na místa, kam nechceš. Jsi kamarádka s lidmi, které nemusíš. Děláš prostě ze sebe kašpara a nevíš proč. Tohle by mělo rozsvítit varovnou kontrolku!
Používáš extrémní výroky
„Všichni chlapi jsou stejní!“, „Na světě není jediný slušný chlap!“ Zní ti to povědomě? Takovéhle extrémní výroky ti dávají pocit bezpečí. Zastavíš se u jednoho bodu a odmítáš vidět i jiné možnosti. Je to obranný mechanismus, strach ze zklamání.
Máš úzkosti bez zjevného důvodu
Cítíš se úzkostně, i když k tomu vlastně nemáš důvod? Možná se jen podvědomě bojíš, že se na tvůj sebeklam přijde. Žiješ v neustálém napětí a nejistotě. Snažíš se vyhnout trestu, hanbě nebo chceš zapadnout.
Sebeklam nám občas dává pocit jistoty, ale dlouhodobě může napáchat pěknou paseku. Může se stát součástí naší osobnosti a vytvářet problémy, které se těžko řeší. Takže, co s tím? Přiznat si pravdu. I když to bolí. Protože upřímnost k sobě samé je ten nejlepší lék.