Už jste to taky zažili? Ten pocit, když se propadáte hanbou? Ať už jste na straně „hříšníka“ nebo toho, kdo „napravuje“, následky zahanbování můžou být vážné. Ptali jsme se psycholožky Krystine Batcho, proč zahanbování nefunguje a jak to dělat jinak.
Škoda slov: Proč zahanbování nefunguje a co dělat místo toho
Zahanbování… zdá se to jako rychlá cesta k nápravě, že? Na první pohled to možná vypadá, že to funguje – nežádoucí chování zmizí. Ale je to opravdu tak jednoduché? A za jakou cenu? Psycholožka Batcho varuje: „Zahanbování s sebou nese riziko vedlejších účinků, jako je deprese, nízké sebevědomí a úzkost.“ Takže, co s tím?
Proč to lidi dělají?
Někdy to vypadá, že lidi zahanbují, protože věří, že to funguje. Možná se to naučili od svých rodičů, možná to viděli v televizi. Jenže, jak říká Batcho, „často se jedná o techniky, které byly použity na nich samotných, když vyrůstali.“ A co hůř, někdy to ani nefunguje tak, jak si myslíme. Člověk, kterého zahanbujeme, se jen naučí chování skrývat. Zhubnout se snaží tajně a jen s jinými lidmi, než těmi co ho zahanbují.
Neviditelné rány
I když se zdá, že zahanbování „zabralo“, škody na duši nemusí být na první pohled vidět. Batcho to trefně popisuje: „Kdyby člověk, který zahanbuje, viděl tu emoční bolest, možná by si uvědomil, že z dlouhodobého hlediska bude zahanbování kontraproduktivní.“ Někdy je to prostě jen ventilace frustrace, ne snaha o skutečnou pomoc. Jako když potřebujete vypustit páru a chytnete prvního člověka co jde kolem.
Když záleží na tom, co si o nás myslí ostatní
Zahanbování úzce souvisí s tím, jak vnímáme sami sebe očima ostatních. Ti, kteří se bojí, co si o nich druzí pomyslí, jsou náchylnější k tomu vnímat kritiku i tam, kde není. A to může vést k úzkostem a nízkému sebevědomí. I obyčejné „zpívání s přáteli“ může být najednou problém, pokud se bojíme, že budeme vypadat hloupě.
Strach z vyčlenění
Stává se vám, že děláte věci, které se vám nelíbí, jen abyste zapadli do kolektivu? I to může být důsledkem strachu ze zahanbení. Dělat něco, co nechcete, jen abyste se vyhnuli posměchu. Jak se tomu bránit? Silné sebevědomí je klíčové. „Lidé, kteří se cítí milováni takoví, jací jsou, budou méně pravděpodobně obětovat své vlastní hodnoty, aby zapadli do určité sociální skupiny,“ vysvětluje Batcho.
Tajnosti a sebe-destrukce
Zahanbování může vést k tomu, že se lidé s nežádoucím chováním uzavřou do sebe. Řeč je o bulimii, sebepoškozování… Snaha vyhnout se zahanbení vede k ještě většímu stresu a úzkosti, což celý problém jen zhoršuje. Člověk se pak bojí vyhledat pomoc, protože se bojí dalšího zahanbení.
Co s tím? Alternativy existují!
Takže, co dělat místo zahanbování? Mluvit o tom, co se dá ovlivnit a co ne. Batcho doporučuje: „Učit se jinak přemýšlet o tom, které chování nebo rysy lze kontrolovat, může člověku pomoci rozlišovat mezi sebou a chováním nebo vlastnostmi. Jsme mnohem víc než jedno z našich chování nebo fyzických rysů.“ Hledejte konstruktivní kritiku a snažte se zaměřit na pozitivní chování. Chvalte, povzbuzujte a ukažte, že si dané osoby vážíte i s jejími chybami.